Chápeme jádro terapie jako schopnost navázat a udržet vztah. V terapii se takový vztah nazývá terapeutický. V běžném životě, partnerský, pracovní, přátelský, vztah k sobě, ke svým ambivalencím, k životu, vztah se silami, které nás přesahují…
V každém kontextu jde o vztah. A do vztahu vstupuje „já“, které se zná, které si je vědomé svých hranic, emocí, vzorců a talentů. „Já“, které je svobodně autentické. A „já“, které si je téhož vědomo u druhých. Umí co nejpřesněji rozeznat esenci od projekce. Užít si radostně, co přináší přenos a protipřenos. Mít soucit a trpělivost s odporem druhého a svým. To je sice terapeutická terminologie, užitečná však ve vztazích obecně.
A právě zkušenost s terapií (třeba na výcviku) umožňuje nejen porozumět, ale uvidět u sebe a na sobě, jak svoje vztahy tvoříme.